neklid v klidu
opět z třešní prší krása. po dvou létech, které proběhly v rekonstrukci, si konečně užíváme krásného domu a uklizené zahrady.
a protože jsme se rozhodly pro dům, ve kterém vítáme návštěvy, přichází k nám z obou stran.
milá návštěva si po domluvě zve návštěvu a já si rázem připadám jako hotelový personál. mobil je důležitější než lidská komunikace a za poděkování nestojíme, natožpak za nabídku pomoci či za dárek ze slušnosti, když už se k cizím jede.
ale netrápím se tím, jelikož své standardy jiným vnucovat nemohu a hněvem ubližuju leda sama sobě a těm, které mám ráda. a tak se vracím ke své léty prověřené taktice, že s takovými nemá smysl se jakkoli stýkat. zůstává pouze těžký smutek, který ale časem přebolí a protože mám spoustu práce, jen podbarvuje dny.
i ta šedivá a deštěm těžká obloha se trhá, aby nad večerem ukázala modré nebe.
návštěvy jsou loterie. z obouch stran pohledu.