90 let starý.
karabach tehdy z Ázerbajdžánu, resp. Kavkazské Albánie.
hebký, hustý. ručně vázaný.
karabach/karabag znamená černá zahrada. typickým prvkem koberců z oblasti je podklad v černé nebo tmavohnědé barvě.
jen několik málo děr. a překvapivě čistý.
viditelně nejsem sama, kdo se zamiloval.
něco mi to připomíná…
“Stejně jako neomezený ekonomický liberalismus má z analogických důvodů i liberalismus sexuální za důsledek projevy absolutní pauperizace. Někteří mají sexuální styk každý den; jiní pětkrát nebo šestkrát za život nebo nikdy. Někteří poznají desítky žen; jiní žádnou. Závisí to na tom, co nazýváme “zákonem trhu”. V ekonomickém systému, kde je zakázáno propouštění, může víceméně každý najít své místo. V sexuálním systému, kde je zakázáno cizoložství, může víceméně každý najít partnera do postele. V naprosto liberálním ekonomickém systému někteří hromadí obrovské jmění a na jiné čeká nezaměstnanost a bída. V naprosto liberálním sexuálním systému vedou někteří pestrý a vzrušující sexuální život, kdežto jiným nezbývá nic než masturbace a samota. Ekonomický liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Stejně tak sexuální liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. (…) Někteří vítězí na obou polích; jiní na obou prohrávají. Podniky se perou o určité mladí absolventy; ženy se perou o určité mladé muže; muži se perou o určité mladé ženy; zmatek a shon jsou značné.”
/str. 94/
“Žil jsem tak málo, že mám tendenci si myslet, že nikdy nezemřu; zdá se být neuvěřitelné, že lidský život obsahuje tak málo; a přesto doufáme, že se dříve či později něco stane. Hluboký omyl. Život může být klidně zároveň krátký a prázdný.”
/str. 46/
“Osobně se odhodlávám k prvnímu kontaktu s novým klientem vždy s určitou nevolí; zapojit se do dané struktury různých lidských bytostí, na jejichž společnost si budete muset zvyknout, je neradostná perspektiva. Ze zkušenosti pochopitelně vím, že lidi, se kterými jsem nucen jednat, jsou ne-li naprosto stejní, pak zcela shodní ve svých zvycích, názorech, vkusu a obecně způsobu nahlížení na život. Teoreticky tedy není čeho se bát, profesionální charakter schůzky by navíc měl být zárukou její neškodnosti. Přesto jsem si však už několikrát ověřil, že lidem záleží na tom, aby se odlišovali pomocí jemných a nepříjemných změn, vad, charakterových vlastností, atd. - zřejmě za účelem přinutit druhého, aby je považoval za svébytné jedince.”
/str. 21/
“Pravidla jsou složitá a mají mnoho podob. Kromě pracovní doby je třeba nakoupit, u bankomatu vybrat peníze (často po dlouhém čekání). A především zaplatit různým organizacím, zabývajícími se jednotlivými stránkami vašeho života. (…)
I tak zbývá volný čas. Co s ním? Jak ho využít? (…)
Kutění, v nejširším slova smyslu, může být to pravé. Popravdě řečeno vás nic nemůže zachránit před stále častějšími chvílemi, kdy vás pocity naprosté samoty, univerzální prázdnoty a tušení bolestného a definitivního krachu vaší existence vrhají do stavu skutečného utrpení.
A přitom se vám stále nechce umřít.”
/str. 12-13/
in: Michel Houllebecq, Rozšíření bitevního pole.
v šedé mlze neexistuje směr, neexistuje teď, tady. lze se jen zvolna otáčet a v marné snaze natahovat údy a úponky mysli - ničeho se nezachytí. vše pozbylo smyslu, není záchytného bodu.
každá činnost působí jen další bolest, jenž nemá hranic, protože není středu.
“Vesmír se skládá ze soustředných kruhů reality a čím je kruh větší, tím víc absolutní reality obsahuje. Uprostřed těhle soustředných kruhů je Bůh, který je zdrojem všeho na světě. Čím blíž k němu se něco nachází, tím je to reálnější. Vychází to z principu emanace, jestli se nepletu. Zlo je jednoduše menší realitou, kruhem vzdálenějším od Boha. Zlo je v podstatě absence absolutní reality, a ne přítomnost nějaké zlé božské bytosti. Takže neexistuje žádný dualismus - žádné zlo, žádný satan. Zlo je iluzorní stejně jako hnilobný proces.”
Philip K. Dick, Když mrtví mládnou, str. 219
pár dní poté je všem představen nový šéf. nevěřím mu jediné slovo. je z rodu hladkých chlapců, lehce zbuclatělých dobrým bydlem, s krátkým zástřihem tmavých vlasů a jemnou vrstvou slizu, co z těla se rozlézá i do řeči.
a pak se mi ulomí kus řezáku.
patrně aby šla nasadit přiostřená špička.
opět z třešní prší krása. po dvou létech, které proběhly v rekonstrukci, si konečně užíváme krásného domu a uklizené zahrady.
a protože jsme se rozhodly pro dům, ve kterém vítáme návštěvy, přichází k nám z obou stran.
milá návštěva si po domluvě zve návštěvu a já si rázem připadám jako hotelový personál. mobil je důležitější než lidská komunikace a za poděkování nestojíme, natožpak za nabídku pomoci či za dárek ze slušnosti, když už se k cizím jede.
ale netrápím se tím, jelikož své standardy jiným vnucovat nemohu a hněvem ubližuju leda sama sobě a těm, které mám ráda. a tak se vracím ke své léty prověřené taktice, že s takovými nemá smysl se jakkoli stýkat. zůstává pouze těžký smutek, který ale časem přebolí a protože mám spoustu práce, jen podbarvuje dny.
i ta šedivá a deštěm těžká obloha se trhá, aby nad večerem ukázala modré nebe.
