BitchOfSaints

koupu se v hluku, v očistný lázni, která mě dostává do extáze, ve který vibruje celý mý tělo. dokonale fyzickej prožitek hudby.

kombinace živelných Napalmed a strojově studeného Merzbow ukazuje rozpětí a BBNU jsou příjemnými společníky na klidně strávený večer.

boule na hlavě, natažený stehenní sval a postupně se objevující modřiny však svědčí o tom, že v mym podání klidnej nebyl vůbec. přehrada se trhá v moment, kdy mi kdosi pálí cigaretou punčochu a když z archy odcházím, pavučinou prosvítají věci, které tam rozhodně nepatří.
aby přispěly k závěru, který oklikou a s energií násobenou léty a touhou vrací věci tam, kam patřit mají.
jak pevně doufám.

Napalmed@Archa

jde ze dvou IP adres>
89.103.37.6
a
89.102.105.159

The Insomniac

The Red Queen

Queen Bitch

www.carrieannbaade.com

selected works z lulu.com

na začátek co nás čeká:
merzbow v arše
24/3
!

a na konec co bylo:
2x chateau l’enfer rouge (respektive dnes už chapeau rouge, myslím)

a:

2x potkávám úplně jiný lidi, než je mi zvykem, ale s tím se počítá
2x si připadám jako dakota stařice, co jí leccos nejde pod nos, jelikož ho neustále vohrnuje
1x mě to začne bavit minutu předtím, než ten jedinej slušnej (pro jemnostpani) koncert skončí (12minutová show! - ale kdyby aspoň za to stála. vděčně jsem vzpomněla na Vilgoće)
1x mi to připadá pořád to samé (BBNU neberu v potaz)

takže?
zas to skončí tak, že polovina koncertů, na který v průběhu roku jdu, jsou moje vlastní?

you, friend, are a gastro-warrior, a culinary thrill-seeker with a palate that knows no barriers, no shame – and no frozen potato waffles and mass produced condiments.
to potěší. abych získala alespoň trochu odstup, brousím po Mauerově průvodci.

ten den volna, který jsem si včera vzala, se mi lehce vymstívá - jak v rozjetý fabrice, když stojí jeden pás, ostatní hromadí bez ladu a skladu a tlačí se další.

práce neubylo, ale přesto se vyhazovalo -  a výslednej mentální a fyzickej stav kolegů nabíledni. kruhy pod očima, rýmy. štěkavý nálady se objevovat začínaj, i když zatím jen sporadicky…

a tak jsem ráda za svoje dělení života na pracovní a soukromej. na Palačáku cestou domů odhazuju myšlenky na work, abych si je tam zas ráno vyzvedla. a měla klidnej večer. bez toho, že ty samý tváře budu vídat 24/7.

učím se klidu v pohybu. strašně dlouho mi nebylo dopřáno spočinutí se seškrtaným listem povinností, který jsem si sama uložila. zastavení už není.
tedy nezbývá než klidně dýchat, hledat mezery v čase a dívat se na nebe.
a užívat života.