BitchOfSaints

jako si někdo táhne na víkend domu maso, mlíko a chleba v igelitce, já si v průsvitný tašce nesu dobrý dvě kila knih.

a pohled do okna rozsvícenýho žárovkou u dveří odhaluje štíhlou vysokou ženu, jen s jednou botou zutou. na ledabyle odhozenym kabátě se rozkošnicky protahujou dvě kočky.

asi po hodině se probírám, dokončím, co jsem začala a zasekávám se opět při pacifikování obsahu tašky. a pak znova, táhnu si je k posteli a čtu, než mi krhavějí oči. a ráno na židli cestou pro snídani, mrznu, nejsem schopná si dojít pro deku ani ohřát mlíko. a v průběhu dne - to už nelze sledovat. pohybuju se v lehkym deliriu co nejvíc připomíná něžnej hašišovej dýchánek.
ach, hašiš, knihy a káva … lenivý studentský rána …

musím napravit, co jsem v minulých měsících zameškávala.
obrazy, knihy a …

začátek nového roku a neodbytný pocit světa zaplaveného nepotřebným šuntem. bez ohledu na cenu.

ale nové boty chci. našla jsem ty, které splňují mé vysoké fetišistické nároky. a po dvou dnech je vracím s deformovaným podpatkem. prý opraví. nejsem si ale jistá, nakolik vydrží již jednou načaté mou ráznou chůzi a pražskou dlažbu.

sedím ve vyhřátém autobuse, ráda, že přijel dřív a já z metra elegantně zaplula do otevřených dveří.

ze snění mě vytrhne známý obrys těla venku. čekám, jestli si charakteristickým pohybem odhrne vlasy z tváře. ale šedivý pražský vzduch světla jen s námahou probíjejí a špína na skle autobusu halí celou scénu do nejasného závoje.

mohl by to být on. jsem si na 70 % jistá. způsob, jak nese tašku, jeho postoj. ale změnil se, i když jen lehce.

přestože vím, že času mám dost, nezvednu se a nevystoupím a nejdu na protější zastávku popřát pěkný nový rok.

a když autobus odjíždí - v ten jediný moment, kdy bych si mohla ověřit svoji domněnku - mi zastoupí pohled jiný čekající.

i tak to někdy končí.

ponořená ve vaně, jen s vyčuhujícími koleny. mimo realitu, spokojená, šťastná. Zářivá škrábala na dveře, dožadovala se svého přídělu horké vlhkosti a vodních hrátek, černé tlapičky mizely pod dveřmi a objevovaly se na místech nečekaných.

a na hladině plavaly cucíčky z ponožek, vlasy a šupinky kůže, vytvářely obrazce a spojovaly se do soustav, docházelo ke galaktickým srážkám a interplanetární komunikaci. aby je nakonec všechny vcucla černá díra.

po téměř dvou týdnech si dopřávám luxus plné kouřící vany. po téměř dvou týdnech strávených ve zmrzlém království, kde uprostřed roztával starý dům s hořícím srdcem. kde roztávali všichni, kteří překročili práh pod jmelím. protože pohádky se dějí a šťastnými můžeme být. stačí se nebát.