BitchOfSaints

doposud jsem nepotkala vanilkové rohlíčky, které by mi chutnaly.
respektive jiné vanilkové rohlíčky, než ty vlastní.

podle chuti poznávám, že každá rodina má vlastní, specifický recept - rozpočet mouky, mandlí či ořechů a kvalita vajec. k tomu se váže průměr žížaly, ze které se rohlíček ohne a tenkost konců. nesmí se zapomenout na míru připálenosti a procento zastoupení vanilkového cukru v cukru moučkovém.

tento rok se ke všem těmto poznatkům přidalo i poznání, že roli hraje i trouba - rohlíčky z mé chutnají lehce jinak než z bosorodiččiné, i když těsto je nemlich stejný.

vanilkové rohlíčky jsou esencí Vánoc. ochutnejte je a poznáte, jak světí rodina svátky.
podle ovoce jejich poznáte je.

bella berretta. každý se ohlédl za vlčicí nebo kočičkou, záleží na úhlu pohledu.

saháme po nejlepším.
na střeše katedrály, nad knězi a věřícími, ve větru, slunci a mramoru.
v lóži La Scaly.
při nedělní procházce uličkami.

3 dny jak okénko vystřižené do jiného světa. plujeme po vlnách, čeříme hladinu.

a když doma usínám, cítím, jak se mi do těla vtiskávají ornamenty kostelních oblouků, bran a balkónů, tvary loubí a lomených oblouků, křivky baletek, melodie jezera a mramorová krajka zjevení.

sledoval jsem příznaky, odpověděl C. na informaci o nových botách, pronesenou mezi sousty jedné večeře s pečlivou ledabylostí.

začíná to zkoumavými pohledy, pak prohlásíš něco o tom, že už maj svoje za sebou a nejradši by sis pořídila nový - ale pak uznáš, že konaly dobrou službu a proneseš něco o opravě.
a já vím, že do několika týdnů máme nový přírůstek.

a já vím, že tuhle hru hraje se mnou.

ukaž, vybídl mě. a protože jsem s ním večeřela nahá, kromě bot jsem na sebe nic dalšího nevzala.
ani pak.

cítím, jak se za horizontem kupí mraky, sbírají síly, sílí větry.

čas, jehož konec se blíží, trávím shromažďováním informací, posilováním pozic a otevíráním nových možností.
a bojem s viry, které napadají nejen fyzický systém. snažící se změnit dané, zákodovat rychlejší poločas rozpadu.

i hnízdo klidu je téměř hotovo, skrýš před hlomozícím světem.

pod prsty vnímám jemné nitky, přinášejí poselství.
v teplém bezpečí, osnovám skutky věcí příštích.

dávám jí 100% emocionální support, říkala mi tuhle bývalá kolegyně cestou na oběd. mluvila o svý feně.
a na dotaz, proč cigára neustále žebrá a nekoupí se vlastní, jiný odpovídá, že krabička ho stimuluje.

upřímnost a čistota se v týhle společnosti, která produkuje profesionálně vyblejskaný lži, moc nenajde. zato jí vyvažuju zlatem.
život je paradoxama živ.

svojí podivnost udržuju v trvale se rozvíjející formě, protože jedině tak jsem schopná přežít. a zcela nezešílet.
proti jedu jed.

vysoký teploty asi způsobujou zmatení antény a tak chytám útržky, který nejsou určený mně.
mozku dávaj dostatek podnětů, aby se v horečnaté mlze nenudil.

a zjišťuju, že nejlíp se blinká do bidetu.