BitchOfSaints

kocour, co k princeznám na čas přibyl, jasně ukázal rozložení sil.

harmonie ustavená 3 ženami kolem 1 muže byla rázem narušena. syčící Pavučinka, fackující Zářivá. a já bojující s instinkty, protože přijmout jej bylo nutné.

nová harmonie ještě není nastolena a ani se to ve zbývajícím čase nestihne. během pár hodin po jeho odchodu se vše vrátí, kde bylo - do láskyplné čubčí enklávy.

se skrývá v projíždění spamboxu, zda se tam neocitla zpráva se smysluplným obsahem.

favoritů je několik, třeba your little soldier nebo dnešní trousers python. dneska jsem taky po ránu nadšeně informovala C., že your new penis is waiting for you. a samozřejmě, dear BitchOfSaints, enlarge your penis je klasika - sakra, ale proč ne klitoris? domnívám se, že toto je zásadní genderová nerovnost - a něco by se s tím mělo dělat…

lidé, které velmi dobře znám, ale přesto jsem je vidím poprvé. místa, na kterých jsem byla, ač si na to nevzpomínám. vůně a pachy, které nedokážu přiřadit.

jako bych zároveň s tímto žila jiný život. o kterém vím jen vzhledem k netěsnosti oddělení vzpomínek. je to život, který je základně neslučitelný se mnou takovou, jakou se v tomto světě znám. není protikladný, protože nesdílí ani stejnost os. jakoby pocházel z jiného časoprostoru, z jiné doby, jiného rytmu - a sem tam se prolne do toho, který má mysl považuje za reálnější.

netuším, co mě čeká. intervaly jsou častější a prolnutí delší. a sny stále silnější.

chvěje se
pod zpocenou lesklou kůží pulsuje krev
a ostří klouže po horkých stehnech

palčivě voní

bílé klouby, rudé pruhy a temný klín

už ani nepočítám, pokolikáté po příjezdu uklízím prach - abych si vypila čaj bez prstů šedivých, bez otisků na židlích, u stolu.

zbývá už jen málo. utěšená uklízím dříví, co se před verandou kupí do výšin nevídaných.
myju okna zacákané od malty a snažím se dům, co vypadá jak stavba, přeměnit na klidné místo.
dosud nejdražší dárek k Vánocům. ten nejkrásnější jsem si dala předloni, když jsem si k sobě přivezla Královnu.

ale zda si místo opět vysvětím na Štědrý den, s přáteli na Nový rok nebo až na Tři krále, ví jen řemeslníci, počasí a …

celej den jsem se těšila domů.
jak péče o princezny vyžene chandru z duše. vymete smetí, kterýmu jsem se už neubránila.
protože obvykle se vracím s něčím, co nutně nepotřebuju.
kromě smutku třeba i diář na příští rok, kalhoty, cd nebo knížku.
chtěla bych umět utěšit sebe prej stejně dobře jak ty druhý.
věci v tomhle nepomůžou.

prolíná se mi kniha s hudbou. povídka od Haruki Murakamiho a Grinderman. stejně nejlepší, co jsem od něj dosud četla, je Dance Dance Dance. a není to jen tím, že byla první.

a pak si vzpomenu na mail od bosorodičky. za kterej jsem ráda. že matka může něco takovýho napsat o svym dítěti.

z čeho jsi vlastně smutná?, jsi zdravá, krásná, inteligentní, máš chlapa a dvě kočky, bejvák v centru, chalupu, která každýmu učaruje, práci, která tě baví, úspěšná hudebnice a malířka, … , dvě auta a s třetím jezdíš, cestuješ, tak mám otázku… svrbí tě dobrý bidlo nebo schází štípání dříví? můžeš mi přijet uklidit.

takže to vážně není tak hrozný.
a krom toho se mi zdál sen o kráse se ženou.
co víc si přát?

ke konci se chýlí období, kdy Zářivá přebírala Pavučinčino hlídání, protože z té byl ležící, spící mourovatý kožíšek.
návrat k životu oslavují obě bouřlivě a nejlépe v noci.

dlouhonohé, s jantarovýma očima, hovořící a rozumějící, s něžně hladivými tlapkami, co skrývají ocelová ostří. rozdílné jsou, jak jen dvě sestry mohou být. vynalézavá černá akrobatka, zvědavá a drzá. klidná a ostražitá hlídačka se skvrnitým kožíškem.

z holčiček dorostly v princezny a s kocoury z okolí hrají si na vyčkávanou.

místa, kde se setkáváme, kde žijeme.
tvoří neviditelnou síť. 
pavučinu, která chrání.

propojení světů v čase a prostoru, skrze vztahy a myšlenky.
struktura, která je užíváním pevnější a reálnější než domy a ulice.
kořeny ve věčném, vykvétá do přítomnosti.

že zmizím.
nejde to.
písmenka se mi derou zpod prstů a vyskakují ven.
jsem.